FAQ – Často kladené dotazy

Open Science (otevřená věda) představuje přístup k vědeckému výzkumu, který zdůrazňuje otevřenost, přístupnost a sdílení vědeckých informací. Cílem je zvýšit transparentnost a reprodukovatelnost výzkumu tím, že se otevřeně sdílejí data, metodologie, software a výsledky výzkumu.

Bližší informace naleznete v sekci Open Science zde na webu.

Upozornění: Nezaměňujte Open Science s projektem Otevřená věda Akademie věd České republiky.

Otevřená věda je zastřešujícím pojmem pro řadu nových postupů a principů, které díky rozvoji digitálních technologií a komunikačních nástrojů mění současnou vědu, komunikaci vědeckých výsledků a jejich hodnocení. Základní dva pilíře otevřené vědy jsou otevřený přístup k vědeckým publikacím (Open Access) a k výzkumným datům (Open Data). Součástí publikačního procesu jsou dále otevřená recenzní řízení (Open Peer Review) a využívání veřejných licencí (Open Licensing / Creative Commons) pro snadnější opětovné použití publikačních výsledků a vědeckých dat. Otevřenost výzkumného a vzdělávacího prostředí podporují otevřené zdrojové kódy (Open Source), využívání otevřených laboratorních deníků (Open Lab Notebook), tvorba otevřených vzdělávacích zdrojů (Open Educational Resources), zapojení občanů do vědy (Citizen Science) a další.

Předpokládá se, že otevřená věda bude přínosná  pro akademický svět i veřejnost. Poskytuje totiž základ pro otevřenější, transparentnější a inkluzivnější vědeckou praxi, která maximalizuje dopad a užitečnost vědeckého výzkumu pro celou společnost.

Za hlavní přínosy otevřené vědy lze považovat:

• dostupnost vědeckých výsledků: otevřená věda umožňuje snadný přístup k výzkumným výstupům a jejich široké využití
• rychlejší a efektivnější šíření vědomostí: otevřený přístup k publikacím a datům umožní rychlejší cirkulaci nových poznatků a výzkumných informací, což by mělo urychlit další vědecký pokrok i aplikaci nových poznatků v praxi
• demokratizace vědy: otevřená věda umožňuje vědcům z různých geografických a ekonomických prostředí přístup k výzkumným materiálům, které by jinak byly nedostupné. To by mělo  podpořit globální spolupráci a pomoct vyrovnávat nerovnosti ve vědeckém výzkumu
• podpora inovací a aplikace vědy: předpokládá se, že otevřenost vědy zvýší možnosti pro inovace nejen v akademickém sektoru, ale i v průmyslu. Firmy a veřejné instituce budou moci  využívat otevřená data a výzkumné výstupy k vývoji nových technologií, produktů a služeb
• transparentnost výzkumu: sdílení metodologií, dat a výsledků výzkumu zvýší transparentnost ve všech fázích výzkumného procesu, což by mělo pomoct zlepšit integritu a důvěryhodnost vědy
• lepší reprodukovatelnost: otevřenost v metodologiích a datech by měla umožnit jiným vědcům testovat a potvrzovat výzkumné závěry, což by vedlo ke zvýšení kvality a robustnosti vědeckých výsledků
• podpora mezioborové spolupráce: sdílením dat a otevřeným přístupem k publikacím by se měla usnadnit spolupráce mezi různými vědeckými disciplínami, zeměpisnými regiony a institucionálními úrovněmi, což by umožnilo komplexní přístupy k řešení globálních výzev
• zvýšení viditelnosti vědců a institucí: díky vyšší dostupnosti vědeckých prací, které jsou často citovány, otevřená věda zvyšuje viditelnost a renomé vědců a vědeckých institucí na mezinárodní úrovni
• efektivnější využití zdrojů: sdílením výzkumných dat a zdrojů mohou instituce lépe využívat dostupné finanční a materiální zdroje, čímž se snižují náklady na vědecký výzkum
• zvýšení vzdělávací hodnoty: otevřená věda nabízí studentům a výzkumníkům přístup k nejnovějším vědeckým informacím a výzkumným nástrojům, což obohacuje vzdělávací proces a poskytuje aktuální a praktické učební materiály

Zapojit se můžete tím, že budete publikovat ve volně přístupných časopisech, sdílet svá výzkumná data a software v otevřených repozitářích, používat otevřené licence, účastnit se otevřených recenzních procesů a využívat platformy pro spolupráci, které podporují principy otevřené vědy.

Otevřená věda přináší mnoho výhod, ale jako každý systém má i svá potenciální rizika a úskalí, mezi která může patřit:

• ochrana soukromí a bezpečnost dat: sdílení neanonymizovaných nebo citlivých dat může ohrozit ochranu soukromí účastníků výzkumu a nedostatečné zabezpečení datových repozitářů může vést k úniku dat
• správa práv duševního vlastnictví: nejasnosti v licencování mohou vést k nedorozuměním o tom, jak mohou být data a výzkumné výstupy použity
• kvalita a spolehlivost dat: otevřené sdílení dat může vést k šíření nespolehlivých nebo nekvalitních dat, pokud nejsou správně ověřena
• nedostatek standardizace: rozdíly ve formátech dat, metadatových standardech a repozitářích mohou komplikovat sdílení a opětovné využití dat
• finanční a infrastrukturní výzvy: potřeba významných investic do vývoje a udržování otevřených datových repozitářů a infrastruktury, stejně jako Open Access publikování (APC)
• kulturní a institucionální bariéry: odpor vůči změně v akademických a výzkumných institucích může bránit přijetí praktik otevřené vědy, zároveň akademické hodnotící systémy, které preferují tradiční metriky publikování, mohou demotivovat vědce od otevřeného sdílení své práce
• etické dilema: rozhodování o tom, co by mělo být otevřené a co by mělo zůstat chráněné nebo omezené, může představovat etické výzvy, zvláště v oblastech s vysokým komerčním potenciálem

Příjemce grantů programu Horizon Europe má povinnost výsledky výzkumu publikovat na základě principů otevřené vědy, tedy zajistit otevřený přístup k publikacím, výzkumným datům a dalším výstupům. Zároveň je třeba odevzdat také plán správy dat. Bližší informace naleznete na samostatné stránce zde na webu.

PASTEUR4OA (Open Access Policy Alignment Strategies for European Union Research) byl projekt realizovaný v letech 2014-2016 na podporu Doporučení Komise ze dne 17. 7. 2012 o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání (2012/417/EU), aby členské státy vypracovaly a prováděly politiky pro zajištění otevřeného přístupu ke všem výstupům z výzkumu financovaného z veřejných prostředků.

Cílem projektu bylo zlepšit koordinaci při vytváření politik otevřeného přístupu. Byla vytvořena evropská síť odborných center, která pod vedením projektových partnerů vypracovala koordinovaný a společný program činností na podporu tvorby politik na národní úrovni. Usnadnila výměnu osvědčených postupů a zkušeností na regionální a evropské úrovni prostřednictvím pořádání regionálních seminářů a celoevropských akcí. Byla vypracována typologie politik na základě analýzy ROARMAP a analyzována jejich účinnost a růst. Projekt poskytoval podporu a poradenství přizpůsobené potřebám různých zemí a regionů prostřednictvím vytvoření rozsáhlého seznamu propagačních materiálů a vizualizací pokrývajících širokou škálu otázek od šablon politik přes úvodní materiály o otevřeném přístupu a otevřené vědě až po případové studie a tematické zdroje.

Hlavním výstupem projektu bylo vybudování znalostní sítě Knowledge Net odborných organizací z 33 evropských zemí, které podporují rozvoj, implementaci a posilování politik otevřeného přístupu a které se zapojili do spolupráce s tvůrci národních politik při zvyšování povědomí o otevřeném přístupu, sdílení osvědčených postupů, poskytování poradenství, podpory a šíření informačních zdrojů. Knowledge Net byla v roce skončení projektu 2016 integrována do infrastruktury OpenAIRE jako součást činností národních sekcí pro otevřený přístup (NOADs, National Open Access Desks).

Open Access, neboli otevřený přístup k publikacím, je způsob publikování vědeckých prací, který koncovým uživatelům umožňuje neomezený a bezplatný přístup k vědeckým informacím. Vědecké práce se tak stávají volně dostupné online pro všechny. Hlavním cílem otevřeného přístupu je zlepšit šíření vědeckých informací a zvýšit jejich dopad.

OA publikování se týká všech typů vědeckých prací, jako jsou články v recenzovaných časopisech, příspěvky ve sbornících, kapitoly v odborných knihách, monografie a další. Oprávnění k dalšímu užití obsahu publikací se uplatňuje prostřednictvím veřejných licencí.

Více informací naleznete v části Open Access zde na webu.

Aktuální informace o možnostech publikování je vždy nutné ověřit ve smlouvě, případně na webových stránkách konkrétního poskytovatele, vydavatele nebo časopisu.

S ověřením politik otevřeného přístupu jednotlivých poskytovatelů, časopisů a vydavatelství může pomoci databáze Open policy finder.

Zelená cesta (Green Open Access) je bezplatná a zahrnuje umístnění již publikovaného článku v otevřeném repozitáři nebo na preprintových serverech (tzv. autoarchivace). Oproti tomu zlatá cesta (Gold Open Access) vyžaduje poplatek vydavateli, který zajistí publikování s otevřeným přístupem.

Více informací naleznete na stránkách Green OA a Gold OA zde na webu.

K výběru vhodného repozitáře pro váš článek vám poslouží databáze DOAPR nebo OpenDOAR. Vždy je však třeba předem prověřit, zda vydavatel, u kterého jste článek publikovali, autoarchivaci umožňuje (viz výše Kde zjistit, jakou licenční politiku má daný časopis?) a jakou verzi.

Jedná se o časopisy s běžným předplatným, u kterých vydavatel zároveň autorům umožňuje publikování s otevřeným přístupem za poplatek (APC). Část obsahu časopisu je tak přístupná pouze pro předplatitele, zatímco zbytek je přístupný veřejně.

Více informací naleznete v Manuálu pro identifikaci vědeckých časopisů s otevřeným přístupem (CzechELib).

S výběrem vhodného časopisu umožňujícího publikování s otevřeným přístupem (Open Access) mohou pomoci dostupné nástroje. Jejich seznam a bližší popis naleznete zde na webu na stránce Nástroje v části Publikování s otevřeným přístupem.

APC je zkratka z anglického Article Processing Charge – česky poplatek za publikování. Jedná se o částku, kterou musí autor článku zaplatit, aby byly výsledky jeho práce publikovány v otevřeném režimu. Článek je poté okamžitě dostupný na stránkách vydavatele veřejně pro všechny, bez nutnosti předplatného.

Poplatek za publikování s otevřeným přístupem se u jednotlivých vydavatelství liší, a to i na úrovni jednotlivých titulů. Obvykle se pohybuje řádově v tisících dolarů, event. EUR a jeho aktuální výši naleznete na webových stránkách časopisu nebo jeho vydavatele.

Pokud je vaše instituce součástí konsorcia CzechELib, je možné využít slevy dojednané v rámci tzv. transformačních smluv. Bližší informace naleznete na webu CzechELibu v sekci Instrukce pro autory.

Jedná se o časopisy, případně celá vydavatelství, která zneužívají model publikování s otevřeným přístupem tím, že profitují na publikačních poplatcích, aniž by dodržovaly zavedené standardy vědecké publikační činnosti. Pro více informací navštivte stránku Predátorské časopisy na webu NTK.

Některé charakteristické znaky predátorských časopisů:

• Absence nebo velmi zkrácené recenzní řízení (peer review).
• Agresivní marketingové praktiky, kdy vydavatelé přímo oslovují vědce prostřednictvím nevyžádaných e-mailů s nabídkou rychlého publikování a příslibem zařazení do renomovaných databází.
• Nedostatek transparentnosti – chybí jasné informace o poplatcích za publikaci, redakčních politikách, složení redakčních rad a vlastnické struktuře.
• Uvádění falešných nebo zavádějících informace o indexaci, citačních metrikách (např. impact faktoru) nebo členství v redakčních radách.

Více zde.

Nejznámějším seznamem nedůvěryhodných vydavatelů a časopisů byl tzv. Beallův seznam, jehož provoz byl však v roce 2017 ukončen. Rozlišení predátorů nemusí být totiž vždy jednoznačné a je třeba vždy individuálně posoudit důvěryhodnost konkrétního vybraného časopisu či vydavatele (viz níže Jak rozeznat predátorské časopisy?).

Jako černá cesta otevřeného přístupu nebo černý OA (anglicky Black Open Access, někdy též Illegal OA či Guerilla OA) se označují různé metody, jejichž prostřednictvím jsou vědecké články či jiný obsah sdíleny nelegálně. Takto přístupné publikace nemají otevřenou licenci nebo u nich nebyla majiteli autorských práv udělena práva na opakované použití.

Konkrétním příkladem jsou databáze Sci-Hub, Library Genesis (LibGen) nebo Z-Library (z-lib, dříve BookFinder). V zahraničních zdrojích se v souvislosti s těmito databázemi lze setkat s termínem shadow library či německy Schattenbibliothek, který bychom do češtiny mohli přeložit jako stínové knihovny.

ResearchGate a Academia.edu jsou komerčními vědeckými sociálními sítěmi, jejichž hlavním záměrem je propojování výzkumných pracovníků. Pro přístup k jejich obsahu bývá nutné se přihlásit prostřednictvím e-mailové adresy některé vědecko-výzkumné organizace, čímž nesplňují definici otevřeného přístupu, v rámci kterého mají být informace dostupné komukoli. Otevřené repozitáře jsou nekomerčními platformami, které mají navíc obvykle rozsáhlejší možnosti při ukládání článků (například vyplnění metadat).

Pro ukládání výzkumných dat jsou ideální specializované oborové repozitáře, které lze vyhledat prostřednictvím registru datových repozitářů re3data.org (Registry of Research Data Repositories) nebo pomocí databáze otevřených repozitářů OpenDOAR. V případě, že vhodný oborový repozitář není dostupný, můžete využít obecné repozitáře jako Zenodo, Figshare nebo Dryad, které přijímají data z různých vědních disciplín.

Díky spolupráci sdružení CESNET a Národní technické knihovny vzniká také Národní repozitář pro ukládání a zveřejňování výzkumných dat českých institucí. Národní repozitář je aktuálně ve vývoji, jeho spuštění je plánováno na 2. polovinu 2025.

Při výběru datového repozitáře nejprve zhodnoťte typ a specifika vašich dat, včetně jejich formátu, velikosti a oborové specifičnosti. Dále si ověřte, zda vámi vybraný repozitář dodržuje FAIR principy a jestli nabízí vhodné licenční podmínky pro sdílení dat. V neposlední řadě se zaměřte také na bezpečnost a ochranu uložených dat.

Plán výzkumných dat, neboli plán správy dat – Data Management Plan (DMP) je dokument, který detailně popisuje, jak budou během výzkumného projektu shromažďována, zpracovávána, uchovávána a sdílena výzkumná data, a to v souladu s FAIR principy. Bližší informace naleznete v části Data management plan zde na webu.

Plán správy dat (Data Management Plan, DMP) by měl obsahovat:

• specifikaci dat: popis typu, formátu a objemu dat, která budou generována,
• metody sběru a zpracování dat: vysvětlení, jaká metodologie a technologie budou použity,
• strategii uchovávání a zabezpečení dat: plán, jak a kde budou data uložena a jaká bezpečnostní opatření budou zavedena k ochraně dat,
• podmínky přístupu a sdílení dat: způsob, jakým budou data zpřístupněna ostatním uživatelům a jaké licence budou použity,
• hodnocení: jak budou průběžně hodnoceny a revidovány postupy správy dat, aby bylo zajištěno, že jsou v souladu s nejlepšími praxemi a legislativními požadavky.

Bližší informace naleznete na stránce Data management plan zde na webu.

Obecné doporučení pro metadatový popis výzkumných výstupů a výzkumných dat připravila Národní technická knihovna a je k dispozici v Institucionálním digitálním repozitáři.

O přidělení perzistentního identifikátoru (PID) je možné požádat Národním centrem pro perzistentní identifikátory (Centrum PID), které je součástí Národní technické knihovny.

Informace o tom, že výzkum zpracovává osobní a/nebo citlivé údaje, by měla být uvedena v plánu správy dat (DMP) spolu s informacemi, zda byla data anonymizována a jak jsou zabezpečeny jejich uložení a ochrana.

Před zpracováním osobních a citlivých dat je nutné nejprve provést důkladnou analýzu rizik a přijmout patřičná bezpečnostní opatření: používání přihlašovacích hesel pro přístup k datům v zařízeních, omezení přístupu k souborům pomocí přístupových práv, ochrana dat šifrováním aj.

Velkou pozornost je nutné věnovat také bezpečnému uložení a zabezpečení osobních a citlivých dat, aby nedošlo k úniku, úpravě a zneužití těchto dat. Základní kroky pro sdílení těchto dat jsou informovaný souhlas (k účasti na výzkumu a k archivaci/sdílení anonymizovaných dat), anonymizace a kontrola přístupu, verzí a zpracování dat.

Většina univerzit a výzkumných organizací poskytuje podporu prostřednictvím vlastního centra pro otevřenou vědu (např. České vysoké učení technické v Praze, Mendelova univerzita, Univerzita Karlova, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze). K dispozici může být také správce výzkumných dat – data steward, který je odpovědný za RDM podporu na úrovni instituce nebo výzkumného týmu.

V rámci Národní technické knihovny můžete využít služeb akademické podpory či Centra repozitářů a správy metadat.

Creative Commons (CC) licence představují soubor licencí, které umožňují autorům specifikovat, jaká práva na použití svého díla chtějí poskytnout veřejnosti. CC licence zahrnují různé úrovně omezení, od plně otevřené s uvedením zdroje až po omezenější varianty neumožňující komerční použití či úpravy. Bližší informace jsou k nalezení na webu creativecommons.cz.

Aktuální seznam možných typů licencí Creative Commons a jejich bližší specifikace naleznete na webu creativecommons.cz v sekci Licence CC.

Volba vhodné licence Creative Commons (CC) je jednou z klíčových součástí publikování v režimu otevřeného přístupu. Na základě doporučení německého konsorcia DEAL se jako nejvhodnější jeví konkrétně licence CC BY.